Švédská feministická zahraniční politika

Po dlouhou dobu patřilo Švédsko k předním šampionům v otázce genderové rovnosti, ať z pohledu domácí či zahraniční politiky, a bez ohledu na to, která politická strana právě vládla. Například v roce 1979 vstoupil v platnost zákon o genderové rovnosti, který vytvořil rovnoprávný trh práce bez diskriminace, a od roku 1994 tvoří polovinu vlády ženy. Když sociálnědemokratický premiér Stefan Löfven po parlamentních volbách 2014 prohlásil nově zformovanou vládu za feministickou, dal najevo, že má v úmyslu prosazování genderové rovnosti ještě posílit. Tímto označením Löfven zdůraznil, že genderová rovnost není jen ženskou otázkou, ale širším společenským a v neposlední řadě i ekonomickým tématem. Mocenské vztahy mezi muži a ženami jsou sociálně konstruované a je třeba odstranit překážky, které dívkám a ženám brání plně si uvědomit svá práva a možnosti. Když země využívá celý svůj potenciál, vzkvétá i její ekonomika. Studie OSN z roku 2015 ukazuje, že kdyby celosvětově na trhu práce panovala rovnost, hrubý světový produkt by se zvýšil o 26 procent, což přibližně odpovídá součtu HDP Číny a Spojených států amerických.

Feministická vláda zastává ve všem, co dělá, náhled založený na genderové rovnosti. Týká se to vnitřních i zahraničních záležitostí, od kultury a metod práce, přes konkrétní politická opatření a legislativu až po proces sestavování státního rozpočtu. Za Löfvenovy vlády byl přijat nový zákon o sexuálním násilí, který stojí na konsenzuálnosti – tedy nutnosti vyjádření souhlasu. Podíl rodičovské dovolené vymezený pro otce se prodloužil ze dvou měsíců na tři, což je pro rodiče pobídkou, aby se o odpovědnost i radost z výchovy dětí dělili. Přestože v domácí legislativě byla genderová rovnost a dokonce i feministická perspektiva chápána a přijímána hladce, u některých přece jen vyvolalo překvapení, když ministryně zahraničí Margot Wallström v roce 2015 oznámila, že se Švédsko stane první zemí na světě, která přijme zásady feministické zahraniční politiky. Nešlo přitom ani tak o samotný výraz „feministická“, ale spíše o otázku, co se přesně pod feministickou zahraniční politikou myslí. Kam až je možné feministické argumenty aplikovat a má se vztahovat na všechny země, s nimiž je Švédsko v diplomatickém styku? Smyslem švédské feministické zahraniční politiky je postavit se proti diskriminaci žen, zlepšovat jejich životní podmínky a přispívat k míru a rozvoji. Feministická zahraniční politika stojí na principu čtyř R[P1]  – rights (práva), representation (zastoupení), resources (zdroje) vycházející z reality.

Práva, zastoupení a zdroje na základě reality

Rovná práva znamenají jednak samotnou existenci práv, například v podobě zákonů a úmluv o lidských právech, ale také zajištění toho, aby tato práva byla respektována a skutečně uplatňována. V roce 2018 Světová banka zjistila, že ve 104 zemích světa existují zákony, které ženám brání vykonávat některá povolání, 59 zemí nemá žádné zákony zakazující sexuální obtěžování na pracovišti a 37 zemí nemá legislativu, která by těhotné pracující chránila před propuštěním. Podle agentury OSN pro genderovou rovnost UN Women žije přes 600 milionů žen v zemích, kde není trestně postihnutelné domácí násilí. Státy, které ještě neratifikovaly úmluvy o lidských právech, by tak měly učinit. Zrovna tak je třeba, aby státy zrušily zákony, které porušují práva dívek a žen. Práva jsou zkrátka práva a žádná kultura, náboženství, tradice a zvyky nemohou legitimizovat jejich porušování.

Rovné zastoupení se vztahuje k tomu, že ženy musí být slyšet a musí být reprezentovány v politické debatě, při alokaci zdrojů a v rozhodování vždy a na všech úrovních. Ke změnám dochází tam, kde existuje moc. Zvýšení zastoupení žen v parlamentech a rozhodovacích pozicích je zásadní. Nicméně k dlouhodobým změnám je také důležité vyřešit systémové příčiny, které nižší zastoupení žen způsobují.

Když je slyšet hlas všeho obyvatelstva, zlepšuje se i rozhodování. Například studie 31 významných mírových procesů probíhajících v letech 1992 a 2011 odhalila, že jen devět procent vyjednávajících tvořily ženy. Mezi těmi, kdo podepisovali mírové dohody, bylo přes 96 procent mužů. Současně řada studií ukázala, že u mírových dohod bývá až o 40 procent vyšší šance, že vydrží, pokud ve vyjednávacích procesech byly zapojené ženy.

Nedostatečný přístup k ekonomickým zdrojům je jedním z hlavních příčin chudoby žen. Posílení pozice žen a zajištění možnosti pracovat, je také výhodné z hlediska celé společnosti, protože ženy mívají tendenci vkládat větší část svého příjmu do místní komunity, vzdělání a zdraví dětí než muži.

Švédská rozvojová spolupráce je dlouhodobě vedena tak, aby podporovala genderovou rovnost z tematického i rozpočtového pohledu. Nicméně je také důležité zajistit, aby byly potřeby žen a dívek brány v potaz i ve státních rozpočtech a v předpisech týkajících se vlastnických práv, dědictví, danění atd. V současnosti ženy vlastní méně než 20 procent pozemků a v mnoha zemích dokonce ještě ani nemají právo pozemky vlastnit.

Feministická perspektiva se vztahuje na švédskou zahraniční politiku jako celek. Uvědomujeme si, že jednotlivé země, a to včetně samotného Švédska, čelí různým genderovým problémům. Proto je třeba, aby se způsob komunikace a přístup k hájení práv, zastoupení a zdrojů přizpůsoboval příslušné realitě.

Načasování, inspirativní vzory a osvojení jako hlavní složky švédského příběhu

Skepsi, kterou ze začátku část švédské veřejnosti k feministické zahraniční politice pociťovala, se brzy povedlo překonat, a to díky několika vnějším i vnitřním faktorům.

Jednak se ukázalo, že uzrál čas nejen upozornit na projevy strukturní nerovnosti, ale také se pustit do jejich odstraňování. Dobrým příkladem toho, jak se v posledních letech svět otevírá řešení genderové nespravedlnosti, je hnutí #MeToo. Švédská feministická zahraniční politika spolu s pevným postojem vlády a jasným odhodláním se v těchto tématech hlasitě ozvat představují velmi účinný komunikační nástroj.

Za druhé, co se týče načasování, dočasné členství Švédska v Radě bezpečnosti OSN v letech 2017 a 2018 znamenalo ideální příležitost proměnit slova v činy. V této funkci Švédsko systematicky zvalo ženské skupiny a pozorovatelky na briefingy, aby jejich perspektiva získala prostor. Toto úsilí přispělo k zahrnutí hlediska genderové rovnosti do kolumbijských mírových vyjednávání, která by mohla posloužit jako vzor pro budoucí mírové dohody. Dále Švédsko zavedlo a posílilo síť žen-mediátorek.

Za třetí, Margot Wallström a další zkušené zástupkyně ministerstva se konzistentně věnovaly genderové rovnosti ve své vnější komunikaci i na bilaterálních setkáních. Všechna velvyslanectví a jejich personál byla vyzvána, aby praktikovala totéž a podávala o tom zprávy. Švédská feministická zahraniční politika je především rozvíjející se pracovní metodou, která má povzbudit kreativní prozkoumání toho, co funguje ve kterém konkrétním kontextu, jaká poselství je potřeba předávat a jak přetvořit to, co se neosvědčuje. Od vedení příkladem se tato forma politiky posouvá k tomu, že si ji aktérky a aktéři sami osvojují.

A konečně, na podporu diplomatických služeb a koordinaci práce byla v roce 2015 jmenována Ann Bernes velvyslankyní pro genderovou rovnost a feministickou zahraniční politiku. Kromě jmenování dvou osob do nových pozic nicméně nebyly pro tuto oblast vyhrazeny další zdroje navíc. Cíle jsou především změnit nastavení rozvojové pomoci, zajistit, aby se genderová rovnost vždy promítala do projevů a dokumentů, zlepšit rovné zastoupení v panelech a vynasnažit se, aby se ženám a dívkám skutečně naslouchalo a muži se v tom víc angažovali.

Švédsko se může pyšnit tím, že je první zemí, která feministickou zahraniční politiku zavedla, ale hlavní jsou výsledky a dopady – to, jak se změna skutečně projeví. Pokud opravdu chceme odstranit genderovou nerovnost – což podle odhadů Světového ekonomického fóra z roku 2018 bude v západní Evropě trvat 61 let –, budeme potřebovat mezinárodní spolupráci. Proto Švédsko vřele vítá zapojení dalších zemí a společné řešení mocenských struktur a překážek, které brání v naplňování práv a potenciálu žen a dívek celého světa.

Analysis: How feminist is the Swedish feminist foreign policy?

A feminist approach to security is based on understanding and increasing human security, and promoting preventive methods including disarmament and arms control. It cannot be used only when it suits a state’s national interests, and ignored when it doesn’t. More...

Better decisions are made when the whole population is heard. For instance, a study of 31 major peace processes between 1992 and 2011 revealed that only nine percent of negotiators were women. Of those who signed peace agreements, more than 96 percent were men. At the same time, numerous studies have shown that peace agreements have up to 40 percent greater chance of lasting if women have been involved in the peace and negotiation processes.

Lack of access to economic resources is a major cause of women’s poverty. Empowering women and ensuring they can work is also smart from a society’s perspective, since women tend to reinvest more of their income in their local societies, children’s health and education than men do.

The Swedish development cooperation has for a long time been mainstreamed to promote gender equality in its programming and budgeting. However, it is also important to ensure that women’s and girls’ needs are considered in national budgets and national regulations on property rights, inheritance, taxation, etc. Currently, women own less than 20 percent of the world’s land resources and in many countries women don’t have the legal right to own land at all.

Lastly, the feminist perspective applies to Sweden’s entire foreign policy. We recognise that different countries, including Sweden, struggle with different gender-related issues. Hence, the messaging and approach on promoting rights, representation and resources are adapted to the reality at hand.

Timing, leadership and ownership are key components of Sweden’s story

The early skepticism towards the feminist foreign policy expressed by parts of the Swedish society was soon overcome, due to several external and internal factors.

Firstly, the time seems to be riper than ever to not only highlight structural inequalities, but also seriously challenge them. The #MeToo movement is a good example of a global receptivity for addressing gender injustices in recent years. Sweden’s feminist foreign policy with the government’s solid stance and its clear mandate to speak up, has been a very effective communication tool.

Secondly, timing-wise, Sweden’s membership as a non-permanent member of the UN Security Council 2017-18 provided a golden opportunity to put actions to words. During Sweden’s time on the Security Council, it systematically invited women’s groups and women rapporteurs to briefings, to ensure that their perspectives were heard. Sweden’s efforts contributed to the inclusion of clear gender equality perspectives in the Colombian peace agreement, which is hoped to serve as a model for future peace agreements. They also established and encouraged networks of women mediators.

Thirdly, Margot Wallström and other senior representatives of the ministry have consistently addressed gender equality in their external communications, but also in their bilateral meetings. All embassies and all embassy staff have been instructed to do the same, and report back on it. The Swedish feminist foreign policy is, above all else, an evolving working method, encouraging creative processes on what works in each specific context, what messages need to be developed, and rethinking non-feasible ideas. Leadership has born ownership.

Finally, to support the foreign service and to coordinate the work, Ms Ann Bernes was appointed ambassador for gender equality and feminist foreign policy in 2015. However, apart from the appointment of two staff, few extra resources have been allocated. Instead, the aim is to change the programming of development assistance, ensure to always raise gender equality in speeches and articles, improve equal representation in panels, and make real effort to listen to women and girls and involve men in this work.

As much as Sweden prides itself on being the first country to have a feminist foreign policy, it is important to remember that it is the outcomes and results that matter – the change that is made. If we are to have even a chance of closing the gender gap – which according to a World Economic Forum estimate from 2018 will take 61 years in Western Europe –  it will require international collaboration. Therefore, Sweden warmly welcomes the engagement of other countries in tackling the power structures and barriers which prevent the realisation of the rights and potential of women and girls across the world.